Problematiku odstupného řeší § 67 zákona č. 262/2006 sb. (Zákoník práce). Odstupné získáme pouze tehdy, pokud nás propustí náš zaměstnavatel. V případě, že dáme výpověď sami, nárok na odstupné nám nevzniká. Stejně tak nemáme nárok na odstupné v případě, že nám skončila práce na dobu určitou, pokud jsme dostali výpověď ve zkušební době nebo pokud jsme pracovali na některou z dohod. 

Na odstupné máme nárok, pokud dostaneme výpověď z důvodu ukončení činnosti vašeho zaměstnavatele nebo jeho části, pokud se zaměstnavatel přesune jinam, pokud se zaměstnanec stane nadbytečným nebo pokud zaměstnanec nemůže danou práci dále vykonávat z důvodu nemoci z povolání nebo zdravotního úrazu.

Výše odstupného závisí na délce našeho pracovního poměru u daného zaměstnavatele:

• Pokud pracujeme méně než 1 rok náleží nám odstupné ve výši jednoho průměrného měsíčního platu
• V případě, že u daného zaměstnavatele pracujeme v rozmezí 1 až 2 roky náleží nám odstupné ve výši dvou průměrných měsíčních platů
• Jestliže u daného zaměstnavatele pracujeme 2 a více let máme nárok na tři průměrné měsíční platy

Poznámka: Ve specifických případech může být zákonné odstupné í vyšší, pokud dojde ukončení pracovního poměru na základě §  52 písm. d). (Nemůže-li zaměstnanec dle lékařského posudku dále vykonávat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání.)

Jednou z mála pozitivních věcí na odstupném je to, že se z něj neodvádí zdravotní a sociální pojištění. Ty odvádíme pouze v případě, že dostaneme odstupné z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Na rozdíl od zdravotního a sociálního pojištění se daň z příjmu fyzických osob odvádí u odstupného v jakémkoliv případě.